Je to útlé čtení a stejně poetický jako obálka je i obsah. Děj se odehrává během pár zimních dnů v irském městečku s velkou řekou a končí přesně na štědrý den.
Je zasazen do roku 1985, ale pocitově se kniha odehrává ve starých časech. Já si dlouho myslela, že tak okolo začátku 20. století a až když jsem narazila na zmínku o televizi, musela jsem se vrátit zpět a hledat. Za prvé je to dáno stylem psaní, ale určitě i rozvoz uhlí a spojení s klášterem, které ve mně evokovaly vzdálenější dobu. Zjevně silně nábožensky založené Irsko bylo v roce 1985 úplně jinde než Československo. Zejména tedy v morálním přístupu k tzv. padlým ženám, které měly dítě mimo manželský svazek. Hlavní hrdina knihy je sám tímto dítětem, ale měl to štěstí, že jeho matka sloužila u osvícené ženy, která je neodsuzovala a poskytla jim azyl.
Z knihy dýchají prožitky všedních dnů, ale postupně při čtení začínáte vnímat, že něco klíčí pod povrchem. Něco zlého. A já se postupně začala trochu bát, jak moc špatné to bude. Toto byla jedna z knih, u které jsem si uvědomila, že vnímám příběh úplně jinak teď, když mám rodinu a děti, narozdíl od minulosti, kdy jsem byla mladá a svobodná. Inspirovala mě k zamyšlení, jakou cenu má hrdinství, a že jinou je ochoten zaplatit muž a jinou jeho žena jako matka. Zda upřednostnit dobro nebo vlastní rodinu. A jak bych se v této situaci zachovala já.
Není to typ knihy, která vás chytne a vy hltavě čtete, abyste se dozvěděli, jak to bude dál. Je to dílo, které se čte pomalu. Ve mně zůstávalo ještě poměrně dlouho a přineslo mi spoustu zamyšlení. Ideální na adventní zimní večer s chlupatou dekou a teplým čajem.
