čtvrtek 29. srpna 2019

Alena Mornštajnová - Tiché roky

Tak tohle je první knížka, do které jsem se vrhla jako do naprosto neznámých vod. Věděla jsem, že vyšla "nová Mornštajnová" a když jsem ji zahlédla v knihovně, tak jsem po ní hned chmátla. Ale neměla jsem ani tušení, o čem je a nečetla ani jednu jedinou recenzi. A musím říct, že to bylo příjemné, pustit se do ní naprosto bez očekávání. Pár (vlastně přesně dvě) knížek už jsem od této autorky četla, znala její styl a tak jsem tak trochu předpokládala, že mě zaujme. A víte co? Doma máme bordel, oběd jsem si donesla v krabičce, ale knížku mám za tři dny přečtenou. :-)

Nedá se nesrovnávat a tak po velmi čtivé Slepé mapě mne trochu zchladila opěvovaná Hana - asi holt zase to očekávání, no - ale Tiché roky se pro mě opět vyšvihly kvalitou nahoru.

V knize se odvíjí dvě dějové linie. Jedna se týká plaché a mlčenlivé Bohdany, která žije se svým chladným otcem a dobrosrdečnou Bělou. Ta druhá vypráví o Svatopluku Žákovi a době dávno před narozením Bohdany. Díky životu Svatopluka se před námi odvíjí život na pozadí dějin ekonomické krize, druhé světové války, ale zejména československého komunismu. I když poměrně brzy pochopíte, že Svatopluk je otcem Bohdany, v jeho příběhu o ní není dlouhou dobu ani zmínka. Víc z děje prozrazovat nechci, abych vás neochudila o postupné objevování.