čtvrtek 26. října 2017

Cesta do města

Už je tomu rok a půl, co jsem s láskou psala o těžkém životě venkovské paničky. Už to bude rok, co jsem mlejn opustila a se svými pár švestkami zamířila zase zpátky do města.
No a byla jsem zpět ve městě. Což přece nebude tak těžké, vždyť jsem z něj odešla jen na několik měsíců. Jenže město vyžaduje specifické dovednosti a ty vesnické se tam moc neuplatní. To jsem ještě netušila, jak moc jsem si na venkovský život zvykla.
Začíná to zdravením. Zdravení je ve městě podezřelé. Ono je tedy často i neproveditelné, protože při tolika lidech prostě nemůžete pozdravit všechny nebo si ostatní vůbec nevšimnou, že je pozdravíte. Pokud si toho všimnou a vy k tomu pozdravu ještě neprozřetelně přidáte úsměv, lidé prchají. V Brně se totiž neznámí lidé zdraví jen z jednoho důvodu - chcete po člověku peníze. Buď zadarmo, protože sestra setřenice vaší babičky je těžce nemocná a vy nemáte ani na vlak, abyste se k ní dostali,  nebo výměnou za padělané parfémy či domácí koláčky. Takže v Brně následuje po pozdravení cizího člověka podmíněný reflex "rychle pryč". V nejlepším případě Vám člověk na pozdrav odpoví naučeným úsměvem s "ne, děkuji".

středa 18. října 2017

Paolo Giordano - Osamělost prvočísel

Foto: M. Babušík
Tak tohle nebylo veselé čtení.
Příběh dvou osamělých prvočísel Alice a Mattia. Příběh o tom, jak vám jedno rozhodnutí může změnit život a další rozhodnutí vás potom jen drží v této nastavené dráze.
Alice nesnáší lyžování. Přesto se kvůli otci učí závodně lyžovat. Jednoho dne se "špatně rozhodne" a navzdory mlze se snaží sjet kopec. Skončí to pádem a zraněním, kvůli kterému už navždy kulhá.
Geniální Mattio má mentálně postiženou sestru - dvojče, kterou i při své nechuti musí brát všude s sebou. Jednou se při cestě na oslavu narozenin rozhodne, že sestru nechá v parku, půjde na oslavu sám a později se pro ni vrátí. Už ji nikdy nikdo neuvidí.

úterý 10. října 2017

A znáte tuhle?

Kdysi na vysoké mi jeden spolužák vyprávěl zážitek z tramvaje. Přišla za ním starší paní a důrazně ho požádala o uvolnění místa. Když jí na to odvětil, že ve voze je přece polovina prázdných míst, vysvětlila mu, že je to úplně jedno, protože on zrovna sedí na tom jejím místě, tak ať laskavě vypadne. Tehdy nám to přišlo hodně absurdní a lehce úsměvné. Prostě důchodci v Ostravě.
Teď už mi to zase tak vtipné nepřipadá.
A teď koukám, že se nám taky rozmáhá takový nešvar.
Znáte tu novou hru? Většina se s ní setkala na plážích. Jelikož se hra osvědčila a pravidla jsou jednoduchá, lze ji s malými obměnami hrát všude, kde jsou vhodné podmínky. Pro příklad si vezměme třeba aquapark.