Kdo jsem?

Jmenuji se Lucie, což znamená nositelka světla. Kdysi mi někdo řekl, že úplně stačí, když budu svým životem naplňovat své jméno. To je to nejlepší, co mohu pro sebe i pro ostatní udělat. Tak se snažím, někdy se mi daří více někdy méně. Optimismus je můj životní program, který mě vždycky ze všeho vytáhne. Sklenici vidím poloplnou. Chyby vnímám jako lekce a vždycky se z nich snažím vytřískat co nejvíc. Minimálně příspěvek na blog, ale radši poučení pro příště. Jsem závislá na kávě a čokoládě.
Název tohoto blogu znamená Cesta světla částečně v latině a částečně v galicijštině. Světlo kvůli mému jménu a cesta....prostě mě tak jednou začaly fascinovat obrázky cest, až pak jsem se na jednu vydala, na opravdovou, po té symbolické, životní putuju už od narození.
V roce 2013 jsem se prošla přes 300 km po Svatojakubské cestě. Na cestě jsem si uvědomila spoustu věcí a tak se můj život tehdy hodně změnil. Absolvovala jsem potom ještě dvě velké poutě a spoustu malinkých. Ale po té poslední velké jsem si uvědomila, že nejde o to, chodit na pouť a zažívat skvělé pocity a uvědomění. Jde o to, žít svůj život tak, abych před ním nemusela utíkat na pouť. Vždyť co můžete udělat lepšího, než žít svůj život a být šťastní, a díky tomu zářit pro sebe i pro okolí?
Už odmalička jsem chtěla být spisovatelkou a tak, než si splním i tento sen, zatím si jen tak bloguju. A o čem tento blog je? Hodně je tam putování, protože to byla moje cesta k uvědomění a důležitá věc v určité etapě mého života. Je taky trochu o cestování, trochu o psychologii a hodně o věcech, které mě prostě jen tak napadnou při žití a nedají jinak, než abych je přes klávesnici pustila do světa. A protože ráda nejen píšu, ale i čtu, tak i recenze knih.