Ale zpět k Času vos. Kniha má dva hlavní hrdiny – Báru a Mirka, zvaného Ptáčník. Bára se po letech vrací do města svého dětství, aby rozluštila tajemství své maminky a možná i napravila křivdy. Ptáčník je trochu podivínská městská figurka, samotář, jehož hlavní zálibou je pozorování ptáků. Tyto postavy se v příběhu brzy protnou a postupně zjišťují, že jejich osudy byly spojeny již dávno.
Za mě opravdu čtivá kniha, jak to Mornštajnová umí. Opět jsem zažila ten úžasný pocit „nemůžu přestat číst, ale nechci, aby ta kniha skončila“. Ač jsou v ní těžká témata jako duševní onemocnění nebo domácí násilí, pro mě byla vlastně optimistická. Oba hlavní hrdinové svá traumata lépe či hůře překonali, minimálně to zlo, kterého se jim dostalo, nenesli dál. Z Báry se stala bojovnice, která se za sebe umí postavit, a Ptáčník si prostě žil po svém.
Důležitou roli v příběhu hrají záliby. Jak píše autorka na přebalu: "Kniha o tom, že každý by si měl najít něco (nejen někoho), co mu bude naplňovat život. Co se pro něj stane vášní a ve chvíli krize záchranou." Pro Ptáčníka je to ornitologie, Bára zase zvelebuje starý dům a hlavně zahradu. Takže očekávejte poměrně dost (ale ne otravně hodně) informací o ptácích a květinách. Za mě to bylo jednoznačné plus.
Tímto se obloukem vracíme ke zmiňované obálce. Začnu úryvkem z knihy.
(Bára) "Poslední dobou jsem propadla zahradničení a někdy mě napadá, jakou květinou bych asi byla, kdybych na svět nepřišla jako člověk, ale jako rostlina. Myslím, že bych byla hortenzie. Citlivá na půdu, s proměnlivou barvou květů, při správné péči bohatě kvetoucí a s malou dávkou jedu v těle."
Pokud jsem správně odhadla, květina na obálce je hortenzie. Pro mě signalizuje život Báry, do určité doby barevný a veselý, pak nastane zlom a od té doby je smutně černobílý. A vosy na obálce i v názvu mají v příběhu také své důležité místo.
Žádné komentáře:
Okomentovat