sobota 17. června 2017

Jak jsem se učila lyžovat

     Naučit lyžovat jsem se chtěla už od malička. Vlastně ani nepamatuju odkdy přesně, ale vždycky mi to přišlo super. Frajerské sjíždění kopců na prkýnkách, vítr ve vlasech a tak dál. Jen se mi pořád nějak nedařilo. V sedmé třídě na lyžáku nebyl sníh, v druháku na střední jsem na horách nebyla a na vysoké jsem se radši učila řídit loď než lyže.
     Takže učení na lyžích se odkládalo dál a dál. Potom mi někdo řekl, že snowboard je mnohem jednodušší než lyže. Nezávisle na sobě více lidí, takže se určitě nedomluvili. Pokud vám někdo bude tohle tvrdit, tak mu rozhodně nevěřte. Naučit se jezdit na snowboardu je sakra těžší. Učila jsem se na snowboardu dvakrát. Jednou jen takový sjezd po hraně prkna a podruhé už jsem zkoušela i otočky. Nejvtipnější na tom bylo, že jsem na začátku optimisticky vyjela lanovkou až nahoru. Poté, co jsem po hodně pádech zjistila, že dolů to prostě na snowboardu nepůjde, jsem ho musela odepnout a sejít k nejbližší stanici lanovky hezky po svých. Po této zkušenosti jsem se radši už držela dětského svahu. Trpělivě jsem zkoušela otočky, ač dosažení cíle zvládnutí obloučků mezi mikimausem a kačerem donaldem bylo naprosto v nedohlednu a pády bolely čím dál více. Co jiného jsem taky mohla dělat?