Anna Bolavá - Do tmy

Přišel sychravý podzim a tak můžeme uzavřít kapitolu letních románků. Touto knihou jsem její vrata teda doslova přibouchla a ještě zamkla na několik západů.

Knihou, kterou je opravdu lepší si ponechat na podzimní nebo zimní večery. Dovolenková četba to zrovna není. Toto čtivo mi bylo doporučeno známou na facebooku a předtím, než jsem se do něj pustila, jsem si pročetla recenze. Tudíž jsem věděla, do čeho jdu. A i tak jsem si musela dát asi ve tří čtvrtinách přestávku a proložit to lehkou vtipnou Poslední aristokratkou.

Celá kniha je příběhem samotářky Anny, jejíž život se točí kolem sběru léčivých rostlin. Příběh sledujeme jejíma očima, je psán v ich formě a spolu s čtením knihy se postupně odhaluje malinký výsek jejího života. Dokonce ho líčí tak podrobně, že jsem si při čtení občas připadala jako voyer.  Kniha sleduje její život v tom nejhektičtějším období v létě, kdy je všechno podřízeno sběru léčivých rostlin. Ten je pro ni až posedlostí. Anna žije svůj život v rytmu dozrávajících bylin a střídání se počasí. Když je krásně a sucho může sbírat, když prší...vlastně ani moc nevím, co dělá, když prší, tolik byla kniha o sběru.

Foto: M. Babušík

Co mě učí volná noha

Někteří z vás si už určitě všimli, že mám prostě ráda číslované seznamy. Tak tento příspěvek bude taky seznamový. Seznam toho, co mě učí podnikání. Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem typický zaměstnanec - ten, kterému se řekne, co má udělat, on si vymyslí, jak to udělat a dodá finální produkt v požadovaném termínu a kvalitě. Jenže pak mě to nějak přešlo. Bez přehánění si myslím, že kdybych se nevydala na pouť, tak buď nezačnu podnikat vůbec nebo o hodně později. Právě to, že jsem schopna (a je mi dovoleno) ujít 800 km do cíle mně přesvědčilo o tom, že když něco opravdu chci a jdu si za tím doslova krok za krokem, tak to i dokážu. Vždyť rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je jen o vzdání se nebo vytrvání. Mluvím teď hlavně o své norské svatoolafské pouti, která na mě takto zapůsobila. Po návratu z ní jsem vykročila na volnou nohu a na té stojím už přes dva roky. Dva roky nejsou nic, ale já jsem rodilá analyzátorka, tak proč to nevyužít do blogu.

Francois Lelord - Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Od jisté doby jsem vůči knihám slibující nalezení štěstí a splnění přání poněkud podezřívavá. Tak jsem trochu opatrně přistupovala i k této knize. Ale vzhledem k tomu, že už jsem o ní párkrát slyšela pochvaly, rozhodla jsem se dát Hektorovi šanci.

Knížka je útlá a čtivá, takže ji budete mít za chvilku přečtenou, pokud si ji tedy nebudete šetřit a vychutnávat. Jazyk použitý v knize je jednoduchý, možná bych řekla až naivní, zpočátku kniha vypadala jako text pro děti, ale postupem času zjistíte, že pro děti to nebude. Nicméně díky jednoduchosti jazyka je mile jednoduché i hledání štěstí. Díky knize zjistíte, že cesta ke štěstí vlastně nemusí být (a ani není) přehnaně složitá a komplikovaná.

Hektor je mladým psychiatrem ve velké bohaté zemi. Přestože je mladý, je poměrně úspěšný, jeho pacienti jsou s ním spokojeni a tak stále přibývají. Díky tomu se stane, že k němu přichází stále více lidí, kteří nejsou ve svém životě spokojení. A jedná se zpravidla o lidi dobře oblečené, poměrně bohaté, kterým vlastně nic zásadního neschází.