Hluboká práce podle Newporta (a trochu podle mě)

Tento článek budiž mým osobním doplňkem ke knize Hluboká práce.
Pokud máte šanci si sami zorganizovat, kolik času budete věnovat práci a kolik zbyde na volno, dříve nebo později vás dožene snaha svou pracovní dobu co nejvíce zefektivnit. A hluboká práce vám v tom může hodně pomoci. Mně tedy rozhodně pomohla, protože jsem přesně ten typ, který začal jednu činnost, pak si vzpomněl, že musí udělat něco jiného, tak se pustil do druhé, do toho přišel email, kterému jsem se začala věnovat až jsem úplně zapomněla na tu první činnost. A v průběhu toho všeho jsem si ještě dělala mentální poznámky v hlavě, co všechno je třeba udělat. Nebo už na to mě bylo dlouho, tak jsem si zaběhla odpočinout na facebook nebo čtení zpráv.

Pro začátek a zorientování, autor rozděluje činnosti, které vykonáváme na hlubokou práci (to je ta, ke které je potřeba plné soustředění a nasazení všech vašich schopností, nutnost zabrání se do práce bez vyrušování, např. psaní knihy nebo studijního textu, nebo dělání výzkumu či složité analýzy) a mělkou práci (zjednodušeně tu, u které se nemusíte plně soustředit, ale klidně si k ní můžete pustit vypalovačky na youtube - jedná se například o vyplňování tabulek, rutinní vyřizování emailů a další). Newport toto rozvádí a definuje mělkou práci tak, že ji může dělat téměř každý a hlubokou práci, ke které potřebujete delší studium, odbornost a zkušenosti. Obecně kniha pracuje s předpokladem, že chcete být ve svém oboru nadprůměrní a stvořit něco výjimečného, což můžete dokázat díky hluboké práci. 

Co mě učí volná noha

Někteří z vás si už určitě všimli, že mám prostě ráda číslované seznamy. Tak tento příspěvek bude taky seznamový. Seznam toho, co mě učí podnikání. Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem typický zaměstnanec - ten, kterému se řekne, co má udělat, on si vymyslí, jak to udělat a dodá finální produkt v požadovaném termínu a kvalitě. Jenže pak mě to nějak přešlo. Bez přehánění si myslím, že kdybych se nevydala na pouť, tak buď nezačnu podnikat vůbec nebo o hodně později. Právě to, že jsem schopna (a je mi dovoleno) ujít 800 km do cíle mně přesvědčilo o tom, že když něco opravdu chci a jdu si za tím doslova krok za krokem, tak to i dokážu. Vždyť rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je jen o vzdání se nebo vytrvání. Mluvím teď hlavně o své norské svatoolafské pouti, která na mě takto zapůsobila. Po návratu z ní jsem vykročila na volnou nohu a na té stojím už přes dva roky. Dva roky nejsou nic, ale já jsem rodilá analyzátorka, tak proč to nevyužít do blogu.