Cal Newport - Hluboká práce

Na tuhle knihu jsem několikrát narazila při čtení knihy i blogu Na volné noze a komentáře byly tak pochvalné, že jsem se do ní chtěla pustit. Na začátek upozorňuji, že už mám vytvořenou poměrně silnou averzi k americkým zázračným knihám, které vám změní život. Proto jsem neuvažovala o koupi, ale půjčila si knihu v knihovně. A dobře jsem udělala. Upřímně hned na začátku přiznám, že myšlenky v knize jsou užitečné, a to hodně, a já se je snažím zavést do svého pracovního života. Na druhou stranu to ale místo knihy mohl být delší článek. Takže mě při čtení napadala kacířská myšlenka, že ačkoliv autor mluví o efektivitě času a práce, jeho dílo, kde v podstatě opakuje to stejné dokola pokaždé z jiné strany, svědčí o něčem jiném. Více o pravidlech hluboké práce a mojí snaze ji začlenit do pracovního života jsem psala zde, tudíž už to v této recenzi nebudu více rozebírat.

V úvodu knihy autor zmiňuje jako příklad úspěšnosti hluboké práce Junga, který se zavřel do své kamenné věže a tvořil. Na konci úvodu píše, že sám tento příklad je dost přesvědčivý a už se nebude obhajování hluboké práce více věnovat. Mně osobně tento úvod naprosto stačil. Jung je jeden z mých oblíbenců, bezpochyby toho dokázal hodně a pokud díky hluboké práci, jsem odhodlaná to zkusit. Konec teorie, jdeme na praxi. Bohužel autor svůj záměr nesplnil a snad celou teorii a v části praxe nás seznamuje s fenomenálním úspěchem různých lidí (včetně sebe samého), kteří mnohého dosáhli právě díky hluboké práci. Nic proti tomu, úspěšní určitě jsou, ale tohle už je tak nějak premisa této knihy. Přece nepředpokládáme, že autor bude přiznávat, že jeho metoda je naprosto neúspěšná.

Silnou stránkou knihy - tedy kromě názorného vysvětlení a konkrétní aplikace hluboké práce v různých podmínkách - je pro mě její psychologické zabarvení. V knize jsou předkládány (a samozřejmě také řádně ozdrojovány) různé výzkumu týkající se soustředění a vykonávání úkolů a čtenáři jsou seznamování s různými typy psychologických fenomenů. Pro příklad je to třeba efekt Zeigarnikové (nedokončené úkoly si pamatujeme lépe než dokončené, ale zároveň nám také vyskakují hlavě jako upomínky a ruší soustředění) nebo princip flow (pocit, kdy se do dané činnosti zaberete tak, že v podstatě nevnímáte nic jiného). Ukazuje na to, jak mozek funguje. Těžko se bude soustředit na hlubokou práci, pokud předtím dvě hodiny těkal na facebooku.

Další výhodou pro mě byla jakási nadstavba hluboké práce. Díky tomu, že autor oslavuje soustředění oproti roztěkanosti, dotýká se i širších konceptů. Například nešvarům současné digitální doby, kdy jste téměř vždy dostupní s pocitem nutnosti okamžité reakce a vlastně nikdy neodpočíváte. Doporučuje zavést si rituál ukončování práce (já si zavedla zvolání Končím, tvá Máňa) a potom se opravdu nevěnovat práci - nezvedat telefony, nedívat se na emaily atd. - a odpočívat. Nabádá k tomu, abysme se zase začali nudit. Většina moderních lidí v západním světě má svou činnost naplánovánu jak v práci, tak ve volném čase - je toho třeba přece tolik stihnout. A právě tehdy, když dáme mozku klid a odpočinek, napadnou nás z ničeho nic ta nejkreativnější řešení. Vybízí k tomu, že nemáme trávit tolik času pasivním hltáním sociálních sití, ale radši aktivním setkáváním s blízkými lidmi. Na základě této knihy jsem si já sama uvědomila, kolik zbytečného času věnuju facebooku, čtení diskuzí a naprosto zbytečných článků a na týden se totálně odpojila. Bylo zajímavé sledovat, jak jsem v době nudy nebo únavy po facebooku sahala naprosto automaticky a musela si připomínát, že mám týden bez. Samozřejmě, že mi nic neuteklo. Poukazuje na to, že je jen na nás, na co upřeme svou pozornost, jak se rozhodneme, že budeme trávit svůj čas a čím se bude mysl zabývat. 

Tak jo, možná by to mohly být dva články - jeden o hluboké práci a druhý o nadstavbě.