Měla jsem tu čest pozorovat zrod této knihy, protože jsme s Evou Brykner byly ve stejné skupině spisovatelského kurzu. A už tehdy jsem viděla, že nad věcmi přemýšlí a bere vážně veškeré podněty tak, aby byla kniha co nejlepší. Tušila jsem, že ta kniha bude skvělá a měla jsem pravdu.
Z prvních řádků prologu, který je napsán z pozice vraha, jsem měla husí kůži. U první kapitoly slzy v očích. Tahle kniha neřeší lehká témata. Jedná se v ní o smrt dítěte, týrání i mezigenerační přenos traumatu. A nebyla psána jen tak s cílem šokovat čtenáře, ale s poselstvím, o kterém se dozvíte na konci. Před autorkou smekám, protože já bych tohle téma zpracovat nedokázala.
Ve studni u malého městečka v Jizerských horách je nalezeno tělo třináctiletého Adama. Navíc se ztratilo jeho dvojče Ondra. Policie v čele s kapitánem Filipem Bauerem tak pátrá na dvou frontách – hledá vraha a pohřešovaného chlapce, dokud je ještě čas. Zároveň se však nedaleko ztratí ještě jeden hoch – zdánlivě nesouvisející případ. Kniha je členěna na tři části – otázky, odpovědi a pravda – a zároveň se jí prolínají dva příběhy. Do kapitol, které líčí vyšetřování občas problikne několik, které jsou psány z pohledu oběti. Tyto pro mě byly rozhodně nejsilnější.
Knížku jsem hltala jedním dechem, díky jejím krátkým kapitolám i háčkům, které autorka v textu postupně chystá. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, kdo je vrah, četla jsem ji trochu jinak než běžnou detektivku. Chystala jsem se užívat si a odkrývat postupně stopy. Jenže jsem zjistila, že já indicii nevidím, ani když přede mnou mává červenou vlajkou. Tak nic, no. Užila jsem si to i tak. Moc se mi líbilo, jak všechno do sebe zapadalo. Každá minulá událost, smrt nebo duševní choroba byla dílkem, který měl své místo a postupně tvořil celou skládanku. Eva se toho fakt nebála. I když uznávám, že někdy mi to přišlo už trochu moc. Jak už to u těchto typů knih bývá, oba příběhy se na konci spojí, ale tady to byla velmi wow překvapující souvislost.
S čím jsem já osobně měla problém, ale dodávám, že tenhle je opravdu čistě můj, je postava vyšetřujícího Filipa Bauera. Svou protézou, traumatickou minulostí (i když uznávám, že měla svůj důvod) i tím, jak jím byly okouzleny ostatní ženy, mi velmi připomínal jiného detektiva – Cormorana Strikea. Občas bych uvítala, aby vyšetřovatel byl prostě obyčejný. Za mě by mu prospěla i větší psychologie, zejména u jeho náhlé změny postoje vůči vztahům, který se za mě udál moc rychle a já vlastně nenašla důvod.
Ale to jsou opravdu jen drobnosti ve skvělé knize.
Rozhodně všem doporučuji. Za mě je to úžasný počin, ať už svou propracovaností, čtivostí a/nebo ponurou atmosférou. Do upršeného podzimu ideál.
