Období prvorepublikové Prahy. Student lékařské fakulty Bartoloměj hledá dnem i nocí jakoukoliv odpověď, která by vyléčila záhadnou nemoc jeho maminky. V největší beznaději provede ďábelský rituál, kterým přivolá temnotu na sebe i jejich rodinnou vilu. S Liou, záhadnou dívkou plnou tajemství, přichází zároveň i naděje na lepší časy.
Celou knihou se jako černá nit vine téma zoufalství a zároveň naděje. Pro mě přinesla obrovské poselství, že je třeba žít svůj život, dokud můžeme. A že i v těch nejhorších dnech našeho života můžeme prožít něco krásného. A také otázky - co všechno jsme ochotni podstoupit pro svoje blízké? A je to opravdu pro ně nebo spíš (tak trochu sobecky) pro nás?
Seděla s nohama položenýma na lavičce, na kolenou opřenou knížku. Vyvedená v ostrých, jasných konturách oproti svému okolí. Slabé světlo listopadového odpoledne se odráželo na klidné hladině rybníka, vrby se skláněly jako ženy s vlasy přepadávajícími přes tvář. Jemné tečky tmavě zelené sametové hladiny přecházely do do tmavé hnědi břehu.
Hned od prvních stránek mě nadchl nádherný poetický jazyk. Autorce se skvěle podařilo vystihnout ponurou temnou atmosféru prostřednictvím barvité češtiny. Celé čtení jsem si užívala vlnky střídání napětí a intimity. Akční scény, které jsem bez dechu hltala a musela se u nich držet, abych Berta nepovzbuzovala nahlas následovány citlivými chvílemi plných opatrného sbližování a citu na vydechnutí. I když romantická linka není v knize to hlavní, myslím, že Lia a Bert jsou můj nejoblíbenější pár ever. To jejich cudné sbližování a jedinečnost vzájemného pouta, kdy se navzájem vidí a chápou, a to jako opravdu vidí a chápou.
Jediné, co mi přišlo trošku škoda, je za mě uspěchaný závěr knihy. Já prostě potřebuji mít všechno dopodrobna vysvětlené. Díky aspoň za nadějeplný epilog.
Kniha se čte nádherně. Krátké kapitoly, zmiňované střídání napětí a klidu a krásný jazyk chytne a nepustí. Navíc autorka napíná až téměř do poslední stránky.
Žádné komentáře:
Okomentovat