Můj život bez hormonální antikoncepce

Už odmala jsem byla vychovávaná v tom, že v případě nemoci se hned nemusí utíkat k doktorovi pro penicilin, ale je dobré začít přírodními prostředky. A tak, když jsem byla nachlazená, moje mamka mi dělala čaj s medem a citronem, šťávu z cibule a hřebíčkové kloktadlo. Léky se nasazovaly až, když šlo do tuhého.

Když jsem si našla svého prvního přítele, začala jsem brát hormonální antikoncepci. Přišlo mi to přirozené, normální a vlastně jsem se cítila i trochu IN. Mamka s tím tenkrát nesouhlasila, přece jen měla své názory ohledně umělých hormonů, tak jsem ji brala tak trochu tajně. Asi po devíti letech jsem ji brát přestala a už ani znovu nezačala. Vlastně si teď ani nedokážu uvědomit, proč jsem toto rozhodnutí udělala. S pilulkami jsem neměla žádný problém – netloustla jsem po nich, nebylo mi špatně. Vlastně jsem nevnímala žádný rozdíl ve stavu před a po. Bylo to spíše takové intuitivní rozhodnutí, možná taky trochu ovlivněné mou ne-chemickou výchovou.

Simon Mawer - Skleněný pokoj

První, co se o této knize dozvíte je její inspirace vilou Tugendhat. Jedinou brněnskou památkou, která je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.  Kniha osloví i ty, kteří by kolem ní prošli bez povšimnutí, právě díky této stavbě. Pokud jste ve vile byli nebo se tam teprve chystáte, je kniha téměř povinnou četbou.

Já ve vile byla a musím sebekriticky přiznat, že jsme po prohlídce nijak zvlášť netoužila. Nejsem příznivcem funkcionalismu, prostě to byla shoda jedné ostravské návštěvy s volnými místy na prohlídce. Možná to bylo tím nulovým očekáváním, ale vila mě naprosto uchvátila. Zejména "skleněný pokoj". V knize autor používá německou slovní hříčku Glassraum - Glasstraum. Tedy přidáním jednoho písmene se ze skleněného pokoje stává skleněný sen. A ze samotné knihy je poznat, že autor byl vilou taky zřejmě nadšen. V knize jsou až obdivuhodné detaily o počtu schodů a brněnských ulicích a parcích.

Prší krásně

Miluju déšť. Úplně nejvíc takový ten letní, kdy během minuty promoknete na kost a vůbec vám to nevadí, protože za prvé není toho mokrého oblečení tolik, za druhé vám ani vašim kostem není zima, protože je stejně pořád teplo a za třetí se většinou rychle dostanete domů, kde se můžete usušit. Takže jsem kdysi zcela úmyslně chodila v dešti, zatímco všichni ostatní se tísnili v autobusové zastávce a vchodech do domů. Jako totální blázen samozřejmě. Jasně, nelezla jsem pod okap, když mě čekala pracovní schůzka nebo jsem předtím strávila dvě hodiny u zrcadla zkrášlováním sebe samé, ani jsem si nelebedila dvě hodiny v kaluži na letním kině. Ale na takovém řízeném letním totálním zmoknutí je něco rebelského.  

Lucy Diamond - Kavárna na pláži

Teploty stoupají a přichází čas nenáročného letního čtiva. Tahle knížka byla přesně to, co jsem od ní čekala. Čtivá, jednoduchá, milá. Myslím, že v originále bych si ji užila více, ale ani v češtině nebyla k zahození. A kdo by nechtěl mít kavárnu na pláži? I když ne zrovna v Karibiku, ale jen v Británii.