Emilia Hart - Divé ženy

Tak tohle byla velká paráda. Já tak nějak tušila, že mě tato kniha bude bavit a trefila jsem se. A tak krásná obálka, ach. Byla to láska na první pohled a tato kniha bude mít čestné místo v mé knihovně.

Kniha je poskládána z příběhů tří žen v třech různých dobách. Kate v roce 2019, která utíká z násilnického vztahu do domu její pratety. Violet v roce 1942, v době, kdy bylo jasno, jak se mají mladé ženy chovat, ale ona do této škatulky nechce zapadnout. A Altha v roce 1619 obviněna a souzena za čarodějnictví a vraždu místního statkáře. Jak už to tak bývá, všechny tři ženy a jejich život jsou vzájemně propojeny.

Čtení mě vtáhlo hned od prvních vět. Velmi rychle jsem se dostala do mého čtecího pocitu "chci rychle číst, protože mě to hrozně moc baví, ale zároveň nechci, aby to skončilo". Ze začátku jsem se bála, že se mi budou příběhy a ženy plést, ale to se nestalo. Každá linka měla svůj způsob vyprávění - Altha v ich formě v minulém čase, Kate v er formě v přítomném čase a Violet v er formě v minulém čase. Navíc je tam zajímavý detail, každá postava má přiřazeno svoje zvíře, které je vyobrazeno nad názvem kapitoly. U všech hrdinek bylo popisováno jejich magické spojení s přírodou, konkrétně s hmyzem, za mě někdy až moc expresivně, protože já tenhle druh moc nemusím. Všechny příběhy byly hezky vystavěné, u mě ani jeden nedominoval nad druhým. 

Je to román o síle žen. O tom, jak ji hledají a když ji najdou, už se jí nechtějí vzdát. O tom, že nechtějí a nebudou žít v rolích, kterou jim přisoudili muži. O tom, že mají právo rozhodovat o sobě, svém životě, svém těle a možnosti mít či nemít rodinu a děti. Všichni víme, že v minulosti byly tyto ženy trestány, buď vyčleněním ze společnosti nebo hůř, zaplatili svým životem. Teď jsme o pár století dál, ale nejsou ženy (v mnoha případech i muži, ale o tom tato kniha není) stále odsuzovány za to, když nenaplňují svou tradiční roli? Stejně jako "Weywardky" v knize, které byly podle mínění ostatních vždycky nějaké divné. 

Kniha se v originále jmenuje Weyward (nevyzpytatelná, svéhlavá), což je jak rodové jméno žen, tak i vyjádření jejich charakteru. Je to odkaz na Shakespearova Macbetha - "weyward sisters", které bylo později upraveno na "weird sisters". A nedá mi to nezmínit malý detail pro fanoušky Harryho Pottera - právě známá kouzelnická kapela se jmenuje Weird sisters, česky Sudičky.