Eleanor utekla před svým násilnickým expartnerem až na druhý konec světa - na Nový Zéland. Čas sice hojí rány, ale ona se i po šesti letech stále potýká s negativními důsledky tohoto vztahu. Její novozélandský spolubydlící Ian se také snaží zapomenout na svůj strastiplný vztah. Dvě téměř zlomené duše v jednom bytě.
Hned na začátku bych ráda vydzvihla krásné a originální věnování autorky všem, kteří si v sobě nesou nezacelené rány. Ještě dále pokračuje, ale to už nechám v knize.
Kapitoly jsou vyprávěny víceméně na přeskáčku z perspektivy obou postav. Většinou přímo pokračují v dané scéně, takže jde vidět i konkrétní pohled jednoho a hned následně druhého na stejnou situaci. To mě opravdu bavilo. Autorka obě linky krásně vyvážila. Eleanor dostala více prostoru a jako žena jsem se s ní i více ztotožnila, ale rozhodně jsem ji neupřednostnila před tou Ianovou.
V anotaci je nastíněna vzájemná dlouholetá nevraživost obou spolubydlících, která byla vzhledem k bývalým milostným zkušenostem pochopitelná, ale v knize jsem to tak nevnímala. Naopak, vlastně od první scény se Ian jeví jako starostlivý a ochranitelský muž. A i když o svém špatném vztahu oba hrdinové často mluvili, úplně mě to nepřesvědčilo, vlastně spíš naopak. Není to však nic, co by mi na knize vadilo.
Co se mi líbilo moc, bylo vykreslení Eleanořiných rodinné soudržnosti a jejich vztahů, zejména toho s jejím bratrem Alexem. Ve dvaceti by byl možná mým idolem Ian, ale teď mé srdce bije právě pro Alexe.
Trochu rušivě na mě v textu působily flashbacky, které za mě zasahovaly do hladce se odvíjejícího děje a zejména na začátku mě mátly. A kdybych se mohla přimluvit, přidala bych trochu více Nového Zélandu - více míst, zvyků, charakteru. Chápu, že to není cestopis, ale zrovna země, kde se děj odehrává, byla jedna z věcí, které mě na knihu opravdu nalákaly.
Když to shrnu, moc hezká a čtivá knížka. Doporučuji teď v létě na dovolenou nebo k vodě. Je to taková dospělácká pohádka, kde hrdinové zvládnou všechny rány osudu a dobro zvítězí. Ale pozor, rozhodně to není naivní kniha. Obě hlavní postavy si zažili svoje a i když jejich bývalé vztahy nejsou popisovány detailně, rozhodně to jde z knihy cítit. Tady bych vydzvihla jednu scénu, u které mi šel mráz po zádech a slzy do očí. Jedná se o Eleanořin úzkostný záchvat, kdy je naprosto mimo sebe a uvnitř mluví se svým podvědomím. Skvěle napsáno.
I když mě v textu občas něco zarazilo, po otočení poslední stránky mi bylo krásně na duši. A o to v knihách hlavně jde, ne? Speciální dík za krásný epilog typu "o pár měsíců později." Ač to podle jména nevypadá, autorka je Češka, takže pokud rádi podporujete českou literaturu, směle do toho.
Žádné komentáře:
Okomentovat