Jsou věci, kterým neodolám. Třeba čokoládové kuličky Lindor nebo kokosové latté z Kofi Kofi. A nebo nová knížka. Zvlášť taková, z které už jsem kousek ochutnala. No, a když najednou narazíte na jedno malé roztomilé knihkupectví, kde se na vás z poličky směje poslední výtisk, je rozhodnuto.
Bábovky nás provází celý život - jako malé si je stavíme na pískovišti, dostáváme ji na návštěvě u babičky a potom je pečeme svým dětem nebo vnoučatům. Vsadím se, že na bábovky existuje určitě celá kuchařka, ve které najdete spoustu receptů. Každá bábovka je jiná, stejně jako postavy v této nové knize Radky Třeštíkové. Mimochodem, může mi někdo vysvětlit, jak při starání se o dvě malé děti, může napsat knihu? A ještě takhle skvělou.
Bábovky jsem slupla na posezení, ještě teplé. Z teplé bábovky prý děti bolí bříško, mě bolelo jen trochu u srdce, že už knížka končí. Občas mám u knížky (a u této autorky se mi to stalo už podruhé) takový ten skvělý závislácký pocit, kdy už se nemůžu dočkat, až budu číst. Úplně hmatatelně cítím to štěstí a těšení. Pak se někam uvelebím a nevnímám vůbec nic okolo mně, jen sedím a čtu. Přála bych si, aby ta knížka byla nekonečná, jenže ona vždycky skončí. Naštěstí, protože teď se musím ponořit do sociální psychologie a po státnicích si Bábovky znovu otevřu a hezky pomalu vychutnám.
V knize je propleteno 12 osudů žen různých jako ty bábovky. Všechny se nám představí pěkně postupně. Když jsem četla o 12 postavách, už jsem viděla, jak se mi zase všechny pletou. Ale tentokrát ne. Jednotlivé postavy jsou vám předkládány jako malé kousky puzzle, hezky postupně a pomalu, abyste si mohli tvořit obrázek. Takže dokonce ani já se v nich neztratila. Ke konci čtení už jsem musela malinko zapřemýšlet, kdo ke komu patří, ale v podstatě to byla taková hezká hra. Další, možná malinko složitější hrou, by bylo pátrání, jestli se spisovatelka někde v nějaké maličkosti nesekla a opravdu do sebe všechno zapadá, tak jak to vypadá. Ale do toho se mi pouštět nechtělo. Kniha je napsána tak skvěle a čtivě, že jsem neměla potřebu zkoušet chytat autorku na hruškách. Svět je malý a tak i všechny ženy v knize jsou vzájemně propojené přes kamarádky, manželky, milenky, vlastní i nevlastní matky nebo babičky. A vy se naštěstí v dalším příběhu aspoň trochu částečně dozvíte pokračování toho předchozího. Díky za to, protože většinou u jednotlivých povídek autorka skončí v tom nejlepším a je na vás domyslet si konec. Teda ten poslední už si domyslet musíte, ten už jaksi nemá kde pokračovat.
Na rozdíl od předchozí knihy To prší moře (recenze tady), není tato kniha tak temná. I když rozhodně není veselá. Občas se možná malinko zasmějete, ale pravděpodobně ani s jednou postavou byste si život nechtěla vyměnit. Jenže o tom to je, jednou nahoře, jednou dole. A Radka Třeštíková dovede všechny různé odstíny životů jejích postav dokonale popsat. Jen jednu malilinkatou výtečku bych měla - je tak malilinkatá, že rozhodně neohrozí kvalitu této knížky. A ta výtka je stereotypnost charakterů. Ne, že by byly všechny stejné, každá je úplně jiná. Jen tak nějak všechny trochu splňují obvyklá klišé - milenka, která je vlastně hodná holka a má výčitky svědomí, zaměstnaná manažerka a nesnesitelná šéfka, která nemá čas na svoji rodinu nebo žena, kterou její syn vlastně obtěžuje, ale nakonec si uvědomí, že je to nejlepší, co ji potkalo. Ale možná díky tomu, že všechny ženy-postavy jsou v jádru dobré a pasují do našich škatulek, je tak jednoduché se do nich vžít, a když už si je ne úplně oblíbit, tak je minimálně pochopit.
Vyklopeno, pocukrováno. Když budete mít štěstí, a v dáli zahlédnete poslední výtisk, rozhodně si proražte cestu lokty, a berte ho. Pokud se tak nestane, nemusíte brečet, chystá se dotisk.
Žádné komentáře:
Okomentovat