Opět jedna nedočtená kniha. Z celkového počtu 417 stran jsem zvládla přes 250. Poté, co jsem mezitím přečetla dvě jiné knihy, jsem usoudila, že život je moc krátký na čtení nezáživných knih, a nepokračovala.
Od Jodi Picoult jsem četla Je to i můj život, což byla skvělá knížka se zajímavým tématem. Když jsem hledala recenze a český název k Vanishing Acts, nenašla jsem. Kniha nebyla přeložena do češtiny. Na začátku jsem se tomu divila, proč nevyužít další knihu bestsellerové autorky? Ale teď už vím.
Tato kniha má také rozhodně zajímavé téma, což o to. Ale dle mého názora by jí rozhodně prospělo zkrátit obsah na třetinu. Pak by to byla bomba.
Hlavní hrdinka Delia má úžasný život. Živí se hledáním zmizelých osob, zejména dětí. Má krásnou malou dceru a snoubence, s kterým plánuje svatbu. Matka jí zemřela, když byla malá, ale díky otci měla dokonalé dětství. K tomu všemu má ještě skvělého nejlepšího kamaráda, který stojí vždy při ní. Když však u jejich dveří jednoho dne zazvoní policista a zatkne jí otce, její úžasný život se obrátí vzhůru nohama. Zjistí, že otec ji jako malou unesl od její matky - alkoholičky.
Tuto zápletku, tedy spíš její začátek, se dozvíte během několika stran. Což mě nastartovalo a zpočátku mě kniha opravdu bavila a začetla jsem se do ní. Nicméně důvod únosu (matka - alkoholička) se dozvíte až asi po 150 stranách. Dále Deliin snoubenec je bývalý alkoholik. A na další zápletku nebo odhalení jsem do té 250ky nenarazila. Na co jsem naopak narážela bylo mezitím popisované prostředí vězení, postup soudního procesu, ve kterém se nic moc nedělo a hluboká vyznání lásky uvnitř hlav Deliina snoubence Erika a jejího nejlepšího kamaráda. Aby nedošlo k mýlce, oba jsou zamilováni do Delie ne do sebe navzájem. Vyprávění se postupně střídá a každý z účastněných má svůj pohled a svoji kapitolu. To mi přijde zajímavé, přece jen pohled někoho jiného může být naprosto odlišný než ten můj. Škoda, že v tomto případě to tak nebylo. V jednotlivých kapitolách se doslova opakovaly dialogy, které nepřidávaly pohled druhé strany. Díky několika vyprávěním bylo rozšířeno prostředí, ale podle mě dost zbytečně - dozvíte se spoustu o tom, jaké je to ve vězení, jak Delia voní, jak se dívá a co měla na sobě při prvním polibku. Dále je v knize vyprávěna ještě další linie příběhu místní Indiánky, která je tak jaksi úplně navíc.
Mimochodem to, že jsem na další zápletky (nebo spíše vyřešení) nenarazila, neznamená, že tam nebyly. Už jsem nechtěla knihu číst, ale přesto jsem byla zvědavá, jestli se to nějak vystříbří, takže jsem zhruba prolistovala zbytek knížky a konec jsem si vygooglila. Já vím, je to podvod. Takže pokud se chystáte číst, něco na vás ještě na těch zbylých 167 stranách čeká. Ale nic, kvůli čemu bych litovala, že jsem knížku nedočetla do konce.
Pokud bych tedy mohla něco doporučit, tak zhustit, vynechat zbytečnosti a různé vedlejší překombinované linie a byla by to super knížka. Ale na druhou stranu někdo jiný může být z délky a různorodosti nadšený.
Žádné komentáře:
Okomentovat