Valérie Perrin - Vyměnit vodu květinám

Tohle bylo krásné pohlazení. I když by teoreticky nemělo. Život se s hlavní hrdinkou Violette rozhodně nemazlil a potkala ji spousta tragédií včetně jedné z nejhorších, které se mohou lidem stát. Navíc ten hřbitov, že? Přesto byla celá knížka jako heboučká deka, občas tedy trochu těžká, ale pořád hladivá. 

Jmenuji se Violette Dušičková. Byla jsem závorářka, teď jsem správkyně hřbitova.

Vychutnávám si život, piju ho po malých doušcích jako jasmínový čaj s medem. A když přijde večer, když jsou brány mého hřbitova zavřené a klíče pověšené na dveřích od koupelny, jsem v ráji.

Není to ráj mých sousedů. Ne.

Je to ráj živých: doušek portského - ročník 1983 -, který mi nosí každého 1. září José-Luis Fernandez. Ten pozůstatek prázdnin nalitý do křišťálové skleničky, něco jako indiánské léto, které si otvírám kolem sedmé hodiny večer, ať prší, sněží nebo fouká vítr.