čtvrtek 4. září 2014

Řekni mi, jakou kávu piješ, a já ti řeknu, jakým jsi člověkem

Rozhodně tento článek nepíšu z pozice kávové odbornice. Kávu rozděluju na dva druhy, a to "chutná mi" a "nechutná mi". Také se dopředu omlouvám, pokud jsem napsala nějaký název druhu kávy špatně, což je celkem možné. Ale studentka psychologie a odvěká analyzátorka se ve mně nezapře a tak jsem si díky své kávové závislosti a cestování letos uvědomila jednu věc.
Když jsem byla ve Španělsku, jedna z mnoha věcí, do které jsem se opravdu zamilovala, byla káva. Při putování to pro mě každý den byla věc, na kterou jsem se nejvíc těšila a ta největší odměna. Slova "café con leche, grande, por favor" - "kávu s mlékem, velkou, prosím" byla první, co jsem se ve španělštině naučila.
Jedna španělská putovací
Ve Španělsku byl v každé sebemenší vesničce bar, v baru stoleček a na stolečku kávovar. Takový ten velký kávovar, který najdete u nás pouze v kavárnách. A u něj barista ve věku okolo 60-70 let, který dělal kávu lepší než v kdejaké kavárně v Brně. Navíc byla neuvěřitelně levná. Je tam celkem běžné, že si Španělé před prací nebo prostě ráno zašli do baru na kávu. V životě jsem neviděla Španěla, že by si bral kávu s sebou. Tu jsem si vždycky brala jen já, když jsem si ji chtěla vypít v parku a to pokaždé hledali kelímek, který měl víčko pouze na jedno použití. To znamená, když jste ho jednou odklopili, už nešlo dát zpátky. A víčko s dírkama na pití, jak je běžné u nás, tam vůbec nebylo. A pak mi došlo, proč to tak je. Španěly totiž vůbec nenapadne, že by si vzali kafé s sebou a vypili ho v práci u počítače. Vždycky si najdou čas sednout si v kavárně, v klidu si popovídat a vypít kávu tam. Ve Španělsku mají čtyři druhy kávy - s mlékem, bez mléka, malou a velkou. A to je všechno. Žádné latté, lunga ani latté macchiata s příchutěma jako u nás. Jejich život je jednoduchý - fiesta, siesta a maňana - a rozhodně si ho nekomplikují nutností rozhodováním se mezi 10 druhy káv.
Oproti tomu u nás je ve většině kaváren nabídka různých druhů káv na celou stránku nápojového lístku. Píšu v kavárnách, protože v normální hospodě většinou dostanete maximálně turka a instatní. Dokonce si vymýšlíme další druhy a nové příchutě. Já osobně jsem zářným příkladem tohoto trendu. Chodit okolo stánku s kávou, kde měli každý den jinou příchuť, byla pro mě každodenní zkouška silné vůle. Dodnes lituju, že jsem neochutnala příchuť chilli, kterou už jsem pak nikdy v nabídce neviděla. A rozhodně to o mně dost vypovídá, protože já chci prostě zkusit všechno. Ale čeho jsem si u nás všimla je kávový snobismus. Myslím, že hezky navázal na značkový a vinný snobismus. Skvělým příkladem vinného snobismu byl jeden můj bývalý přítel, který v práci dostal láhev červeného barrique. Když víno nalil do skleniček, začalo pěnit, i když to perlivé víno rozhodně nebylo. A když jsem se ho zeptala, co znamená barrique, tak prý "to je právě to, že je trochu sycené". No, asi nemusím dodávat, že víno bylo pěkně hnusné. Já svoji skleničku po ochutnání vylila do dřezu s tím, že tohle teda pít nebudu, a musela při tom snášet pohledy a řeči, jaký jsem vinný ignorant. Po čtyřech dnech jsem ho přistihla, jak zbytek láhve vylévá do dřezu, "protože bylo dlouho v ledničce otevřené". I když já ho podezřívám, že si spíše konečně vygooglil, co opravdu znamená barrique. Tak asi tak nějak je to i s kávovými snoby, kteří dostávají kopřivku z toho, že někdo vyslovuje macchiato jako mačáto a doma si vaří turka z Jihlavanky. Osobně naštěstí nikoho takového neznám, ale hojně se vyskytují v internetových diskuzích a pohoršeně se na vás otočí, když si v kavárně dáte latté s mangovým sirupem... Ok, latté s mangovým sirupem vážně nebylo nic moc. Ale mám pocit, že léta nucené rovnosti u nás způsobila, že se někteří lidé musí za každou cenu vyvyšovat nad druhými.
A poslední zemí je Německo. V Německu bylo kafé opravdu za odměnu, protože presso bylo jen ve velkých městech nebo v lepších kavárnách. A taky celkem drahé. Běžnou kávu, kterou jsme dostali v hospodě, byla Tasse Kaffee nebo Kännchen Kaffee, což byla překapávaná káva v šálku nebo v konvičce ve velikosti asi dvou šálků. Tak copak to asi vypovídá o německém národu?

2 komentáře:

  1. moc hezké počtěníčko Luci! mám "taky" moc rád výborné a chutné espresso :-) ale tvůj obraz jak jsi vykreslil kavový bar kde si dáváš vybornou kávu sama či s přáteli je velmi lákavá. Asi někdy vyrazím do Španělska :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Ali. To jsem ráda. Určitě vyraž. Ve Španělsku je nejlepší kombinace Svatojakubské cesty a kávy, to pak chutná ještě mnohem více.

      Vymazat