Španělština ve Španělsku

Jasně, že když jsem jela poprvé do Španělska, tak jsem věděla jakým jazykem se tam mluví. Samozřejmě španělsky. Jen mi bylo řečeno, že se tam v pohodě domluvím anglicky. Tak jsem se naučila pár cestovních slovíček jako ano, ne, dobrý den, děkuji a nashledanou, abych nebyla úplně za lopatu a směle vyrazila.

Už cesta do prvního albergue - hostelu (ano, tohle slovo jsem taky uměla) mi měla napovědět, že s angličtinou to tak žhavé nebude. Trochu jsem bloudila a tak jsem se ptala na cestu. Všichni byli hrozně ochotní a chtěli pomoct, bohužel neuměli ani slovo anglicky a já ani slovo španělsky. Když jsem konečně dorazila do hostelu, pán na recepci se na mě podíval a zeptal se "Espaňol?" a já zakroutila hlavou a řekla "No". Poté se zeptal "English?", tak jsem vítězoslavně kývla hlavou a řekla "Yes". Načež se na mě pán podíval a začal zřetelně slabikovat "DOR-MIR?". Přesně ve stylu, když neumíš španělsky, budu mluvit zřetelně a pomalu a třeba budeš něčemu rozumět. No...nerozuměla. Díky bohu měl pán v zásobě nějaké cedulky v angličitně, tak mi je postupně i s pantomimou ukazoval a nakonec jsme se nějak domluvili.

A na další cestě to šlo podobně. Naštěstí, i když se Španělé moc nechtějí učit sami, tak rádi učí ostatní a opravdu se snaží, abyste jim porozuměli. Takže mluví pomalu, zřetelně a k tomu ukazují. Něco jsem se naučila od spolupoutníků a v podstatě těch pár slovíček, co potřebujete, na cestě nějak posbíráte. Když byla nouze, vzpomněla jsem si, že španělština je hodně podobná francouzštině. Tak jsem zavzpomínala na hodiny francouzštiny a použila francouzské slovíčko se španělským přízvukem. S výše zmíněným dormir-spát to ještě šlo. Slovo manger-jíst taky ještě klaplo. Španělsky jíst je sice comer, ale to jsem nevěděla, a manger fungovalo (zřejmě díky pantomimě), tak jsem ho vesele používala dál. Ale u petit déjeneur-snídaně, vysloveno s mým španělským přízvukem petit dechenér jsem skončila úplně. Španělsky se totiž snídaně řekne desayuno. No a když byla nouze úplně největší, zkusila jsem anglické slovíčko se španělským přízvukem. A pokud ani tohle nepomohlo, tak už mi na domluvu zbyly jen ruce a nohy.

Cerveza, tapas y olives - jídlo a pití
jsem uměla nejrychleji

Při mé druhé návštěvě Španělska jsem už byla poučena a španělštinu jsem si nastudovala trochu více. Na filozofickou debatu to nebylo, ale jak se jmenuju, odkud jsem a co dělám jsem říct uměla. S rozuměním to bylo horší, takže se na cestu jsem se ptala aspoň tří lidí, každému rozuměla něco a nějak si to dohromady poskládala. Nezřídka se stalo, že když dotazovaný viděl můj nechápavý obličej, radši mě vzal za ruku a dovedl až skoro na místo.

Jedním z cílů mého pobytu bylo konečně se naučit španělsky, ale hostel, ve kterém jsem pracovala, byl pravděpodobně snad téměř jediný španělský hostel, kde všichni uměli anglicky. A tak jsem aspoň pilně studovala. Protože mimo ochranné hradby hostelu jsem s angličtinou neuspěla.

Když jsem asi po dvou týdnech šla do restaurace, tak se mě číšnice (zřejmě na základě mého španělského přízvuku) zeptala, jestli chci jídelní lístek v angličtině nebo španělštině. Hrdě jsem odpověděla, že ve španělštině. Objednat si jídlo přece zvládnu. Po zjištění, že z jídeláku rozumím pouze pulpo-chobotnice, gambas-krevety a pescados-ryby obecně, jsem pokorně požádala o anglický lístek. Načež mi bylo doneseno menu v angličtině a já si uvědomila, že by klidně mohlo být v češtině a stejně bych netušila, co mi přinesou na talíř, když si objednám palometu, serviolu nebo smuhu.
Při putování a za hranicemi Santiaga jsem to s angličtinou ani nezkoušela. Rovnou jsem se přeladila na španělštinu. A to až tak, že když jsem v jedné restauraci potkala číšníka, který na mě mluvil anglicky, jela jsem dál a odpovídala mu španělsky. Ne úmysllně, prostě jsem jen byla ve španělském módu. V Santiagu jsem řeč volila podle stupně problému, nakoupit a objednat jsem zvládla ve španělštině, ale při řešení něčeho složitějšího, jsem zkoušela angličtinu. Bohužel často bez úspěchu a tak mým největším španělštinovým triumfem bylo vysvětlení prodejci mobilních telefonů, že se mi mobil nechce připojit k síti a jestli by se pokusil to opravit. A zvládla jsem to. Ono totiž, když oba chtějí, tak se vždycky nějak domluví.