Ten dělá to a ten zas tohle...

Zásadní otázka zní: Myslíte, že kdyby všichni lidé na světě v rámci svých schopností a dovedností dělali práci, která je baví, tak by se to celkově nějak poskládalo? A první odpověď, která většinu z vás asi napadne…tak to teda nevím, kdo by chtěl dělat tu moji práci. Přesně tohle mi odpověděl jeden můj bývalý kolega. A světe div se, zanedlouho do našeho týmu přibyl nový člověk, kterého tato práce opravdu bavila. No, tak tohle ještě jde. Přinejmenším to byla práce v teple v kanceláři a ne úplně extrémně rutinní a nudná. Ale koho by bavilo umývat nádobí, zametat silnice, kopat jámy nebo markovat u kasy v supermarketu?

Když jsem byla ve Španělsku v hostelu, tak v našem mikroprostředí to přesně takhle fungovalo. Bylo tam několik druhů činností. A my jsme prostě dělali tu, která nás bavila, a ono to opravdu vyšlo. Nutno podotknout, že se tam nějak vůbec nevyskytovali flákači. Respektive jeden malý, ale ten pracoval na recepci, kde byli napsané směny, takže hladký průběh procesu „dělej práci, kterou chceš“ to neovlivnilo.

Nejkomplexnější prací byl každodenní uklízecí provoz. Ten zahrnoval svlékání postelí, úklid koupelny, zametání a vytírání. Mojí specialitou bylo zametání. Rickyho bavilo umývat koupelny. Ryana a Andyho svlékání postelí a vytírání.

Ale úplně nejvíc mě bavilo žehlení. Žehlit bylo vždycky co. Ložní se pralo každý den a mandl jaksi nebyl k dispozici. Znáte někoho, koho baví žehlení? Já ne, kromě mojí mamky, po které jsem to nejspíš podědila. A tak jsem se stala žehlící průkopnicí. A asi mi to i šlo, protože postupně byla o žehlení bitka. Aneb slovy jednoho spoludobrovolníka – žehlit se dá i s pořádnou kocovinou. Tahle činnost je pro mě prostě meditace. Nemusíte nad ním nijak extrémně přemýšlet, prostě jen žehlíte. Můžete si u toho pustit muziku nebo si zpívat nebo přemýšlet o blbostech a za nějakou dobu se z kopy zmuchlaného čehosi stane voňavý komínek vyžehleného prádla. A vaše myšlenky, které si nejspíš žehlení moc neužívají, se mezitím stihly někam uklidit, a tudíž máte hlavu čistou jako ty vyprané prostěradla. Ale abych se přiznala, ne úplně každé žehlení mě tak uchvacovalo. Po několika pokusech jsem odmítala snažit se vyžehlit elastické prostěradla. Určitě víte jaké. Přesně ty prostěradla, které nejdou ani pověsit tak, aby nebyly úplně zmuchlané a vyžehlit nejdou rozhodně vůbec. Co vyžehlit, oni nejdou ani složit tak, aby z nich nebyla jakási divná neforemná koule. A tohle naopak bavilo Danielle. Chápete to? Danny totiž našla vzorec, podle kterého prostěradla poskládát, a pak už je podle ní jednoduché je žehlit. Musím přiznat, že onen vzorec mi zůstal do konce pobytu utajen, protože ať jsem se snažila skládat, jak jsem chtěla, výsledek byl pořád stejný, a to pokrčené prostěradlo. A tak jsem všechny moje elastické prostěradla s radostí přenechávala jí.

Další práce, kterou jsem si užívala, byla na zahradě. Práce na čerstvém vzduchu, venku a ještě se u toho opálíte – skvělé, ne? Respektive skvělé do té doby než jsem zjistila, že v Santiagu buď lije nebo pořádně svítí slunce. Ideální podmínky pro růst všech možných rostlin a květin. Zejména si toto podnebí užíval plevel. Takže nad vypleněným záhonem se radujete asi tak jeden den. Potom dva dny prší, takže na zahradu nejdete. Třetí den opět svítí sluníčko a záhon vypadá, jako byste se ho nedotkli ani malíčkem.

Ve Španělsku zapadalo slunce asi o dvě hodiny později. A moje tělo se tomu velmi rychle přizpůsobilo a tak jsem nikdy neusnula před půlnocí. S mojí potřebou spánku bylo pro mě opravdu těžké vstát před osmou a nachystat snídani. Což spočívalo jen v uvaření kávy a doplňování potravin. Největším úskalím bylo vstát a sedět v kuchyni a sledovat, jestli je třeba něco doplnit nebo dovařit. No a u toho zpravidla konverzovat. A na tohle všechno byl specialista Ricky. Nejen, že mu nevadil krátký spánek a brzké ranní vstávání. Ale jako správný jihoameričan se v době, kdy jsem já se zacpanýma ušima a podezřením na sociální fobii utíkala do samoty pokoje nebo žehlení, on teprve konverzačně rozehříval.

Tak třeba by se nakonec někdo našel i na to kopání kanálů a práci u kasy.

P.S.: Dneska písnička nebude. Pekařův císař bude určitě přes Vánoce v televizi, tak si písničku užijete tam spolu s příchutí vánočního cukroví.