Lukáš se na cestu vydal v době těsně po rozvodu. „Osobní, dá se říct rodinný krach.„ Cestu absolvoval se svými dětmi, s nimiž se rok nestýkal. Od pouti očekával určité psychické očištění a psychohygienu. Samotné putování pojal poměrně religiózně, kdy jim před cestou požehnal farář.
Nejdůležitější pro něj bylo dojít spolu s dětmi do cíle. „Když se dostaneme do toho pomyslného cíle s těmi dětmi, že budu si moct potom….po tom dlouhém odloučení od těch dětí uzavřít aspoň sám v sobě, to že jsme společně jako za starých časů jako rodina spolu dokázali„. Díky tomu, že putuje s dětmi a stará se tedy především o ně, neprožívá na cestě žádné fyzické pocity. „Protože tolik dávám energie do těch dětí, že já vlastně nic necítím. Takže já vlastně nevím, jestli mě něco bolí nebo tak.“ V psychické rovině nezaznamenává propady směrem dolů, ale mluví o euforických stavech.
“Já nemám čas o tom přemýšlet, když jsem tam s dvěma dětmi, že ani mně se nechce. Vůbec na to nemám prostor„. Nejsilnější pocit pro něj bylo samotné dojítí do cíle spolu s dětmi. „Euforie je vždycky v tom pomyslném cíli, kterou nemám k čemu přirovnat. Normálně neskutečné pocity. To, že s těmi dětmi jsme tam někam doputovali.“ Zároveň zmiňuje ocenění od druhých „tak těch 15, 20 lidí nám začalo tleskat. Takže příjemné pocity tím, že i ti druzí to nějak vnímají.“
Jeho dobrý pocit z pouti pramení dle jeho slov z toho, že dělá něco dobrého pro své děti. „dělám něco dobrého pro děti a když s nimi naplním ten nějaký projekt, s tou dobrou věcí spojenou, tak proto asi pravděpodobně... Že jim ukazuji něco, těm dětem. V podstatě už je jen málo dalších lepších věcí, které jim umím ukázat v tom životě.“ Jako přínos pouti uvádí psychohygienu, psychickou očistu a významný náboženský aspekt, který je dle jeho názor ještě nad psychičnem. Při putování zároveň zažívá pocity návratu do dětství a vybavují se mu staré vzpomínky.
„Dívám se na tu přírodu a na tu trávu a objevím se jako kdyby svojí myslí v deseti letech. A to je na tom to krásné. Ono to nezní moc pompézně, ale to je podle mě podstata té poutě. V tom dětství vlastně najdu některé ty věci, které jsem měl rád. Dokonce musím říct, že jsem si vzpomněl na spoustu pocitů přímo z dětství, to, co mě naplňovalo, na co jsem úplně zapomněl.“
Díky absolvování pouti v sobě také objevil větší kreativitu, kterou pak využil v zaměstnání „Jednoduché věci, které jsem ale tehdy pochopil na té pouti, že jedna jednoduchá věc, která je velmi podstatná. Toto dodržuj. A začal jsem dodržovat a začaly se věci měnit k lepšímu. „ Díky společnému putování se mu zlepšil vztah s jeho dětmi „Protože funguju s nimi nadstandardně dobře, nadstandardně dobře.“
Po návratu z pouti cítil pocit vítězství a naplněnost. Zároveň měl ale problém s pochopením běžného světa „Já vůbec nevím, proč se někdo za něčím žene, aby tam byl o hodinu dřív nebo o jeden den, aby něco bylo dřív hotové, že je to vlastně úplně jedno. Takže nechápu, o co jde.“ Přiznává ale, že po určité době po návratu se také přizpůsobí. Nicméně se snaží svůj návrat do běžného života zpomalit. „Velmi opatrně začínám, aby se mi něco nestalo, jak se říká. A vždycky, když jdu z práce, tak se snažím si nějak ukrojit z toho času.“
Zároveň po návratu z pouti dokáže ocenit vztah s jeho současnou partnerkou. Navíc si uvědomil, že přestal poslouchat sám sebe a jednal podle ostatních, a díky tomu určité věci v jeho životě přestaly správně fungovat.“Že jsem se chtěl přizpůsobit všem ostatním, abych nevypadal jako zlý šéf nebo špatný majitel. Takže jsem se přiblížil k těm lidem. A tam na pouti jsem pochopil, že toto dělat nemám. Že mám být sám sebou navzdory tomu, že někteří lidé ode mě utečou.“
Jako dlouhodobé přínosy poté uvádí prohloubení duchovního života, který mu přináší smysl života. Ten vidí hlavně v lásce a dobrotě, kterou se začal v životě více zaobírat, díky čemuž se zlepšují vztahy s lidmi. „Vylepšilo se mi mnoho vztahů s lidmi, u kterých jsem to ani nečekal. A s lidmi, kterým jsem ani neříkal, že jsem na nějaké pouti byl.“ V běžném životě také aktivně znovuprožívá vzpomínky a emoce z putování, které mu pomáhají cítit se lépe. „medituju, přemýšlím a živím ty myšlenky, nebo přesněji ne myšlenky, ale ty pocity, které potom přechází do myšlenek. A ty samozřejmě...se snažím nějakým způsobem být v nich co nejvíc a z toho, nevím přesně ten mechanismus, jak to vzniká, ale to přináší to dobré do toho života.“ Samotné putování označuje jako zlomové pro jeho život. „Je to zlomový pozitivní moment, který… který mě vyvedl z nějaké tmy.„
Žádné komentáře:
Okomentovat