Tak na tuto knížku jsem se fakt těšila. Jakmile mi dorazila do schránky, opatrně jsem otevřela balíček, pokochala se obálkou a přivoněla. A poté si s ní vlezla do postele, abych si zpříjemnila pošmourný podzimní večer.
Román Osudy a běsy je přirovnáván k moderním bestsellerům typu Zmizelá nebo Dívka ve vlaku. Podtitutlem této knihy je věta: Nikdy si nezačněte myslet, že někoho opravdu znáte. I když s ním žijete dvacet let. Upřímně jsem se po tomto přirovnání a úvodní větě trochu bála začíst... Je pravda, že příběh zpracovává podobné téma jako třeba Zmizelá. Ale zároveň je dost jiná. Oproti Zmizelé, kterou jsem zhltla na posezení, jsou Osudy a běsy sladkou čokoládovou pralinkou, kterou si chcete vychutnávat. Dlouho a pomalu. A potom možná znovu.
Ještě než přejdu k vnitřku knížky a ději, nedá mi nezmínit obálku. Velmi originální a vydařená. Podle mě už jen samotná obálka a ilustrace na ní vypráví příběh partnerského vztahu.
Jak už jsem nastínila, kniha vypráví příběh manželského páru - Lancelota, kterému se říká Lotto, a jeho ženy Mathildy. Tyto dva hlavní hrdiny (průběhem knihy se mihne i pár dalších) sledujeme spolu od jejich první obrovské zamilovanosti, rychlé svatby až po celých dvacetčtyři let, které spolu prožijí. Skoro to vypadá na červenou knihovnu, ale tou tato kniha opravdu není. První část knihy - Osudy - patří vyprávění Lotta, jeho životu a jeho pohledu na manželství. Ve druhé části - Běsy - příběh zase vypráví jeho žena Mathilda. Ale nemusíte se bát, nečtete dvakrát stejný příběh. V každé části se dozvíte trochu jiný pohled, jiný průběh manželství i jiné zážitky. Kromě jejich vzájemného vztahu je v obou částech popsáno také dětství a mládí každého z nich. Popisům Lotta i Mathildy a jejich životům je věnováno hodně prostoru. Dozvíte se jejich pohnutky, věci, které se jim v životě staly, což dotváří jejich charakter a současně vysvětluje, proč jsou takoví, jací jsou. Zároveň je však málo věcí řečeno v knížce naprosto otevřeně ve smyslu "toto je dobře a toto je špatně". Autorka nechává čtenáře, aby si sám věci spojil a sám vyhodnotil a rozhodl, co je vlastně dobré a co je špatné. U některých částí vás bude možná mrazit, některé věci si možná nebudete chtít plně připustit stejně jako Lotto nebo Mathilda.
"Prosím tě. Manželství je plné lží. Hlavně těch laskavých. Opomenutí. Kdybys řekl nahlas všechny ty věci, které si každý den o své partnerce pomyslíš, také bys ji rozdrtil na prach. Nikdy ti nelhala. Jen to nikdy neřekla."
Abych se vrátila ještě k té čokoládové pralince, kterou jsem zmiňovala na začátku. Kromě děje je třeba ještě vyzdvihnout jazyk, kterým je kniha psána. Najdete v ní spoustu poetických slov i přirovnání. Což už se v současných knížkách zase tak moc nevidí. A mně osobně hodně připomínala Na Chesilské pláži. I když se děj odehrává v současnosti (začátek knihy v sedmdesátých letech), měla jsem z knihy pocit šedesátých let v Americe. Sama nevím, jestli to bylo tím básnickým stylem, kterým byla psána nebo jen mou asociací s jinou knihou. Zajímavě také působí vložené věty a komentáře od autorky, které jakoby usměrňují nebo komentují chování postav. Co mi naopak trochu vadilo, i když to bylo rozhodně originální, byly texty divadelních her v knize, jejichž děj mne moc nezaujal. Ale to bylo opravdu jen pár stránek.
Myslím si, že Osudy a běsy je zrovna ten typ knihy, ke které se budete vracet. I když už "znáte pointu", čtení nabízí jiný rozměr a patrně vám při opakovaných čteních dojde více souvislostí. A také díky tomu, že kniha nechává čtenáře dovytvářet (anebo si nedovytvářet) příběh, zcela jistě bude mít jinou příchuť, když se ocitnete v jiných životních situacích. Takže rozhodně je jednou z těch, které mají svoje místo v mé knihovně.
Takže co myslíte? Stojí spokojené manželství na těch každodenních větách, které radši nevyslovíte z lásky k tomu druhému?
Děkuji Nakladatelství Domino za poskytnutí knihy k recenzi.
Žádné komentáře:
Okomentovat