Tutto Ben(e)átky

Benátky jsem poprvé potkala v létě roku 1999 těsně po maturitě. A rozhodně to nebyla láska na první pohled, vlastně to nebyla vůbec žádná láska. Jediné, co si pamatuju z tohoto odpoledního benátského rychlokurzu je smrad rybiny, vedro a všudypřítomné pověšené prádlo.

Ale některým městům se vyplatí dát druhou šanci a Benátky v období karnevalu mezi ně rozhodně patří. Můj druhý dojem byl naprosto odlišný, snad jen to prádlo bylo pořád stejné. O něco z toho druhého dojmu bych se chtěla podělit aneb co od Benátek rozhodně neočekávejte:

1. ...že se tam neztratíte

Autor: M. Babušík

Benátky jsou bloudící město. Plné hlavních, vedlejších a miniaturních uliček. Asi pětina uliček končí ve dvoře nebo ve zdi, další pětina u vody a ten zbytek někde pokračuje. Máte tedy poměrně slušnou šanci, že tam několikrát denně skončíte a budete muset hledat novou cestu. Nikde jsem neviděla tolik turistů se zabořenými nosy v chytrých telefonech s navigací. Ona ani ta chůze podle mapy není ideální, protože v mapách prostě nejsou všechny ulice a pokud tam náhodou i jsou, tak většinou bez názvu. Navíc navigační signál se do těch úzkých uliček moc často nedostane, takže poloha se aktualizuje tak nějak občas. Při bloudění si vytvoříte záchytné body, které vás paradoxně ještě více zmatou. Několikrát za den jsme si říkali, ale tady jsme už dnes byli, tady už jsme byli dvakrát. Ale tím, že jsme pokaždé šli odjinud, jinudy a jinam, nebyly tyto body záchytnými, ale spíše matoucími. Odhad času podle vzdálenosti je tudíž v Benátkách naprosto mimo. My bydleli asi kilometr od náměstí sv. Marka. V Brně bych řekla, že tam budu za 10 minut. V Benátkách to bylo 15 minut, když jsme nespustili oči z navigace, a asi hodinu, když jsme se prostě jen vydali směrem, kterým náměstí bylo.

2. ...že vám stačí památkový trojboj

Tady by trojboj asi byl náměstí sv. Marka - Ponto di Rialte - Canal Grande. Někomu to k poznání města určitě stačí, jen...toto město si zaslouží více. Náměstí svatého Marka, bazilika i slavné mosty byly nádherné, ale mě přece jen baví poznávat město jinak. V Benátkách je k tomu ideální výše uvedené bloudění a bloumání naslepo městem. Malé spletité uličky, paláce i domky s pestrobarevnými fasádami mě zaujaly více než uvedené památky. Po samotných Benátkách se hravě všude dostanete pěšky, i když se cesta může pořádně natáhnout. My první den ušli skoro 15 kilometrů a druhý den 19.

Autor: M. Babušík

Pokud by vás nebavilo jen tak bezcílně bloudit a chcete se i něco dozvědět, rozhodně, velmi rozhodně doporučuju prohlídky Venice Free Walking Tour (jen pro anglicky rozumějící), které jsou opravdu zdarma, respektive záleží jen na vás zda a jakou částkou na konci ohodnotíte průvodce. Cestující čeká vtipný a velmi zajímavý výklad, kdy se cíleně vynechávají hlavní turistická místa a údaje typu "tento dům byl postaven v roce tom a tom rodinou tou a tou a o sto let později byl rekonstruován rodinou zase jinou", které stejně ve vteřině zapomenu. Místo toho se klade se důraz na "zákulisní" informace a možnost poznat město z pohledu místních. Také se dozvíte něco o udržitelném turismu - proč si v Benátkách nedávat pizzu a boloňské špagety a kde kupovat či nekupovat masky. V této době už jsme měli dvě pizzy a jedny těstoviny s vepřovým ragú v břiše a karnevalovou masku, na které ještě zbyla nálepka "made in china", v baťohu.

3....že tam budete sami

Autor: M. Babušík

V Benátkách se prý průměrně každý den nachází 75 tisíc turistů, což je více než stálých obyvatel. My tam byli v době karnevalu, kdy je nejspíš město supernacpané. A já, která naprosto nesnáším davy, jsem si to skvěle užívala. Je pravda, že v hlavních ulicích jsme se museli hodně prodírat. Ale na okrajích města a večer už byly ulice skoro liduprázdné. Navíc karneval posunul romantickou atmosféru v Benátkách ještě o úroveň výše. Nečekejte karneval ve stylu Ria de Janeiro, jako jsem čekala já. Není tam žádný průvod křepčících polooblečených žen a mužů. Naopak většina masek je ve stylu honosných dam a pánů z období středověku oblečených v nádherných šatech, které známe jen z pohádek nebo výpravných filmů. A potkáváte je roztroušené po celém centru. Najdete i pestrobarevné originální masky anebo naprosto moderní typu mimoňů nebo medvídka Pú. Do toho spousta turistů v normálním oblečení jen s benátskou maskou na obličeji jako takovou malou karnevalovou ochutnávkou. 

Jako bonus získáte spoustu akcí v rámci karnevalového programu. My jsme zrovna stihli Let orla (což byla teda celkem nuda, na to, že je to druhý vrchol festivalu) a soutěž o nejlepší masku. Kromě toho taky spoustu muziky a akcí v ulicích.

4....že se špatně najíte

U tohoto možná malá pravděpodobnost existuje, ale jak říkala průvodkyně "Itálie má spoustu problémů, ale špatné jídlo mezi ně rozhodně nepatří". Vyzkoušeli jsme "turistickou" restauraci, jednu zapadlou i jednu něco mezi a všude bylo jídlo naprosto luxusní. Benátské restaurace bohužel nejsou z nejlevnějších, ale stojí to za to. A jakže je to s tou pizzou? Pizza pochází z Neapole, kde jsou naprosto jiné podmínky než v Benátkách. Navíc se správně peče v pecích na dřevo. Tento způsob pečení je ale v Benátkách zakázaný. Speciality tohoto města jsou zcela logicky vyhrazeny mořským plodům, rybám nebo třeba masovým kuličkám z různých ingrediencí. A taky vynikajícímu Aperol Spritz. Podtrženo sečteno, klidně si dejte k tomu Aperolu pizzu. Máte asi 99% šanci, že i pizza pečená v elektrické peci bez neapolských ingrediencí bude lepší, než kterákoliv česká. A jako dezert zmrzlinu, ta bude nejspíš taky lepší. Nebo, pokud jste v místě v době karnevalu, udělejte nájezd na místní pekárny a zkoušejte, která fritella bude nejlepší.

5....že se na vás bude někdo mračit
Tak tohle jsem nezažila. Respektive pouze od místního indického p(r)odavače růží, poté, co jsem tu jeho odmítla. Jinak jsme se všude setkali s úsměvem a milou tváří - od masek, které ochotně pózovaly všem fotografům (v tom oblečení a botách měli můj neskonalý obdiv), až k číšníku, který mezi objednávkami tancoval a pískal si (který měl zase můj obdiv vzhledem k neskutečnému počtu turistů).

6. ...že se nezamilujete

Autor: M. Babušík

I když...možná vás to taky potká až na druhý pokus. Tak nějak mi přijde, že Benátky jsou trochu nafrněná dámička, do které se zamilujete pouze v ideálních podmínkách. Podle mého výzkumu tyto podmínky nenastávají v létě, v těhotenství ani s malými dětmi, které nejradši ze všeho pobíhají uličkami a skáčou do kanálů.
Já se nejvíc zamilovala, když jsem šla pro ranní kávu a snídani. Liduprázdnými ulicemi, kterými prosvítaly jen paprsky slunce. Do pekárny, kde si místní dávali na stojáka svoje první preso.