Hmmm...jak se s touto recenzí poprat? Nechci knížku úplně strhat, protože mě fakt bavila, ale...
U Radky Třeštíkové jsem byla doslova uhranuta její knihou To prší moře a Bábovky mě taky nadchly, i když byly úplně jiné. Ale poslední kniha Osm pro mě za těmito dvěma předchozími jen pomalu pokulhává. Zároveň vím, že očekávání bylo obrovské. Knížku jsem si koupila na dovolenou a měla co dělat, abych ji neotevřela ještě před odjezdem. Těšila jsem se na ni jako na Ježíška. Takže jsem ji otevřela hned ve vlaku na letiště a čekala, že se mnou minimálně do přistání nebude řeč. Jenže ona byla. Ne, že by kniha nebyla čtivá, to určitě je. Mám styl psaní této autorky moc ráda. Jen mně tentokrát nepotkalo takové to nadšení a úplné pohlcení, kdy prostě žijete příběh hrdinů. Kdyby knihu napsal někdo jiný, věřím, že by recenze byla jásavější. Jenže Radka mě namlsala skvělými čokoládovými pralinkami a najednou mi předkládá mléčnou Milku. Ne že bych měla něco proti ní. Lepší než čokoláda bez stopy čokolády. Ale když někdo umí skvělé pralinky, proč mi servíruje obyčejnou čokoládu?
Neúmyslně jsem začala skorokoncem stejně jako autorka u knihy. Tak se vraťme na začátek.
První je obal, ten je úžasný. (Jen pro úplnost, obal na mé doprovodné fotce je ten vnitřní.) Červenočernobílá kombinace s postavou ženy, která drží na dlani postavičku muže. Obrázek ve mně evokoval ženu, která si s mužem pouze pohrává, má ho jako loutku, ale toto jsem v knize úplně nenašla. A napsaný titul knihy s písmenem "s" tvarovaným jako číslo osm taky vypadá moc hezky. Každopádně obálka jednoduše krásná.
Nesuď knihu podle obalu, takže to nejdůležitější - obsah. Kniha byla prezentována jako detektivka. Tento žánr není úplně můj šálek kávy, tedy samozřejmě kromě vysoce funkčního socioapata Sherlocka. Pokud detektivky nejsou ani vaším šálkem, klidně se do Osm pusťte, detektivní linie není úplně to hlavní. Spíše bych to definovala jako psychologický román a to nejen proto, že jsou všechny postavy více či méně psycho. I když při čtení se nejspíš budete snažit uhodnout kdo, co, jak a proč.
Kniha začíná skorokoncem, kdy hlavní hrdinka Míša leží v nemocnici v kómatu poté, co byla v parku postřelena. U Míšiny postele se střídají jednotlivé vedlejší postavy, které k ní mají všechny blízko spíše více než méně. Její přítel Honza, kamarádka Alice, manželský pár Max a Julie, jejichž děti Míša hlídala.
Poté v knize následuje skok na úplný začátek, kdy se představují jednotlivé postavy a ukazují se vztahy mezi nimi. Spolu s pokračováním knihy se vztahy postupně vyvíjejí a mění. Tedy některé se nemění a jiné se mění podle mně dost nepochopitelně.
Následuje konec, kdy se Míša probouzí. Radka Třeštíková ve většině této knížky rozvíjí vztahy i postavy a pak najednou přišel zvrat a rychlý konec. Na to, jak bylo moc času věnováno vykreslování postav a jejich vztahů na
začátku, byl konec knihy napsaný trochu ve stylu "sakra, už mám jen pár
dní do termínu, musím to rychle dokončit". Z jediné jakžtakž vyrovnané osoby se stal psychopat. Zoufalá
holka, která brečela každé své narozeniny a mermomocí sháněla
téměř jakéhokoliv chlapa, byla celkem v pohodě, když ji ten nejlepší muž jejího
života opustil. Z pocitů rodičovských, respektive dcerovských se
najednou staly partnerské. A opravdu chcete mít milostný vztah s někým,
kdo se k vám před půl rokem choval sprostě a myslel si, že jste tlustá
kráva?
Ještě jedno upozornění, pokud potřebujete k postavám přilnout a oblíbit si je, tady se vám to asi moc nepovede. Nejspíš nejvíce co dokážete, je pochopit, proč jsou takoví, jací jsou. U žen mi to přišlo jednodušší. Těžko říct jestli je to tím, že jsem žena, nebo byly v knize lépe popsány ženské pohnutky. Muži byli jedna katastrofa vedle druhé, což je v knize od této autorky nebylo překvapením.
Radka Třeštíková umí krásně vykreslit charaktery lidí hlavně s pomocí jejich vnitřních dialogů se superdlouhými větami. Dokonce do nich zahrnula i vnitřní myšlenky kocoura a malých dětí. Což mě na ní fakt baví, protože tohle je přesně způsob, jak uvažuji já.
Takže podtrženo sečteno. Knihu doporučuju, je čtivá, postupně vás chytí čím dál víc a ideální na léto a na pláž. Mám z ní ale pocit, že byla napsána trochu horkým perem a prospěla by jí jedna hlubší revize. A, jak už jsem psala, Radka to umí o dost líp.
A co vy? Co říkáte na Osm?
Žádné komentáře:
Okomentovat